Romanticky rozprašuji vlastní popel - Studio Hrdinů
Co
Žánr
Fotografie neříká nutně to, co už není, ale pouze a najisto to, co bylo. Jednou jsem od jistého fotografa dostal svůj snímek, a ať jsem se snažil, jak jsem chtěl, nemohl jsem si vzpomenout, kde jsem byl fotografován; zkoumal jsem kravatu, svetr, abych zjistil, v jaké situaci jsem je měl na sobě; marně.
Místo
Protože to však byl fotografický snímek, nemohl jsem popírat, že jsem tam byl (i když jsem nevěděl kde). Toto zakřivení jistoty a zapomenutí mi způsobilo závrať a „detektivní“ úzkost, šel jsem na výstavu fotografa jako bych odcházel na vyšetřování, abych se konečně o sobě dozvěděl něco, co už jsem nevěděl.
Jevištní esej. Volná adaptace posledního textu francouzského filosofa a sémiologa Rolanda Barthesa.
režie: Linda Dušková
scéna: Zuzana Sceranková
kostýmy: Klára Fleková
hudba: Matyáš Řezníček
dramaturgická spolupráce: Sodja Lotker a Jan Horák
pohybová spolupráce: Tereza Ondrová
světelný design: Patrik Sedlák
asistentka scénografie: Anna Vohralíková
spolupráce na konceptu: Zuzana Sceranková
hrají: Karin Bílíková, Johana Schmidtmajerová, Ondřej Jiráček, Pavel Neškudla
