Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete - Divadlo na Vinohradech

Typické atributy alžbětinského divadla, jako například záměna identických dvojčat, převleky, motiv ztroskotání či napálený milovník, jsou zde seskládány do neopakovatelně půvabné výpovědi o nevyzpytatelnosti lásky, která často postrádá logiku a řídí se vlastními zákony. Autorovi se podařilo postavy zasazené do nereálného a umělého světa naplnit lidskou opravdovostí a věrohodností, vše se nese v duchu laskavého humoru a dobré nálady.

V romantickém příběhu plném opětované i neopětované lásky, bizarních zápletek a drobných intrik najdeme hned několik dějových linek, které se vzájemně proplétají. Ta hlavní je poměrně jednoduchá - hudbymilovný vévoda Orsino se opájí svou bolestnou zamilovaností k hraběnce Olivii, ale z lásky se jí vyznává prostřednictvím svého posla. Hraběnka Olivie, která se v zármutku po smrti otce a bratra zřekla na sedm let mužů, vévodu odmítá, ale do jeho nového posla se ihned bláznivě zamiluje. Ani jeden z nich však netuší, že tím poslem je žena, zachráněná trosečnice Viola, zamilovaná do vévody a současně odolávající milostným útokům hraběnky, své sokyně. Pointa celého příběhu je překvapivá, a nese se zcela v duchu renesančních divadelních konvencí.

V kontrastu k romantickému pásmu hry se rozvíjí burleskní příběh dalšího nápadníka hraběnky Olivie, rytíře André Chabruse, roztomilého trouby, který však místo námluv tráví většinu času nasáváním vína s kumpánem Tobiášem. Z opilecké party, jejímž vůdčím duchem je rázná a moudrá komorná Marie, vzejde nápad pomstít se za ústrky správci domácnosti, panu Malvoliovi, prototypu namyšleného pokryteckého hlupáka s mocenskými ambicemi.

Důležitou roli v celé hře pak hraje Šašek, smutný klaun, který volně prochází dějem, a jak už to u Shakespeara bývá, s licencí svého povolání říká všem pravdu do očí a ukazuje jim, jací ve skutečnosti jsou. Jen ti nejhloupější se proto na něho zlobí, ostatní ho ke své škodě neberou vážně.

Večer tříkrálový se na prkna našeho divadla vrací po třiatřiceti letech, tentokrát poprvé v překladu Jiřího Joska. Režii má na starosti umělecký šéf souboru Juraj Deák.

Tvůrci

• Překlad: Jiří Josek
• Režie: Juraj Deák
• Dramaturgie: Jiří Janků
• Scéna: David Bazika
• Kostýmy: Petra Krčmářová
• Hudba:

Obsazení