Marika Smreková, Lenka Jabůrková a Matěj Nytra: Vidět neviditelné - Studio Alta

Od začátku 20. století se život ve městech stal bariérovým. Místa pro svobodnou hru, sport či zábavu se ohradila a společně s dětmi a jejich pečujícími byla vytlačena do neviditelných zón. A to proto, aby je kola modernity neohrozila. Některá současná hřiště se pokouší dohnat ztracený čas a pátrají po svobodných dobrodružstvích a fantazii pro děti tak jako o pozornost každého člověka válčí digitální progres nebo spousty práce a povinností. V důsledku toho dospělí (a nejen rodiče) mají méně času na děti ve společnosti a na zažívání společných chvil. Děti si hrají v institucích a prostorech pro ně od okolního světa oddělených a výchova je postupnými kroky vede k následování rutinních vzorců.

Co takhle oba světy zkusit znovu pospojovat? Práce a hra! Let’s plork! A umění jako volné pole imaginace a kooperace, nesoutěživé a proměnlivé, co to jen jde!

Jak zní a hřeje hromada předmětů vnímaná se zavřenýma očima? Jak si představit zapomenuté? Jak vidět mlčenlivé? Od koho se dospělý naučí nejvíce a kdy k tomu bude nejvhodnější chvíle?

V neopakovatelný a intuitivní se mění věcný svět materiálů, nástrojů, povrchů, barev, přírody a rukou, lidí, individuálních nápadů a divů. Z (ne)divadelního sálu se stává hřiště utopie, kde nezůstane kámen na kameni… Potkáme se a přiblížíme se k sobě. Přiložíme ruku k dílu. Oddechneme si od očekávání, plánů a úkolů. Co se o sobě samých můžeme naučit, když si vyměníme role? Když se vrátíme do dětství, vyrosteme do dospělosti nebo zestárneme?

~

Tvůrčí tým: Marika Smreková, Lenka Jabůrková a Matěj Nytra