Tereza Samková - GVUO GEN*

Sklizeň prožitků ukládá do bedýnek paměti a z nich pak po dlouhých úvahách staví vizuální příběhy. Právě prostor je důležitým aktérem jejího vizuálního sdělování. Malířce nestačí formát definovaný konstrukcí plátna napnutého na blind rám, vnitřek obrazové plochy často přerámovává domnělou architekturou, tedy prostorově tvarovou kulisou, v níž se odehrávají další a další vrstvy dějů.
V obrazech Terezy Samkové je promýšlena hloubka bytí ve své neuchopitelnosti, vrstevnatosti. Když se řekne „já jsem“ znamená to celou strukturu sestavenou z vědomí, myšlení, nevědomí, vzpomínek, představ, emocí… Podobně je vrstvena i obrazová plocha Tereziných pláten. Zatímco ji kompoziční plán, perspektiva a měřítko pomáhají budovat iluzi prostoru, vzápětí je plocha obrazu překryta řídkými tahy štětce zastírajícími scénu mlhavým závojem tajemství. Tady ovšem dichotomie nekončí. Těžké hmoty architektur kontrastují s efemérním pohybem levitujících fragmentů. Objemná tvarově uzavřená tělesa jsou zase kontaktována subtilními nitkovitými liniemi.
Série obrazů, doplněná trojrozměrnou instalací, je nejen onou poetickou mozaikou domnělých životních architektur. Je v nich přítomný otisk konkrétních vjemů, s nimž se nyní autorka setkává. Znaky předmětného světa vytržené z původního kontextu zasazené do poetických souvrství Tereziných obrazů slouží jako spojnice mezi životem a uměleckou tvorbou. Jako spojnice konkrétních kulis života a surreálné krajiny, v níž čas a prostor hrají zcela jinou hru.