Efektní extrémy baletu Národního divadla ukončí divadelní sezonu

„Tanec, který pronikne do mladých srdcí“ - tak nazval německý tisk taneční kreaci Petra Zusky A Little Extreme, jež otevře komponovaný večer nazvaný Extrém. Soubor baletu Národního divadla chystá novou premiéru na závěr sezony 17. června 2009 pro Novou scénu. Uvidíme tři jedinečné choreografie: Last Touch (Poslední dotyk) od Jiřího Kyliána zarámují dvě kontrastní choreografie Petra Zusky, uměleckého šéfa baletu ND. První z nich, Zuskův výbušný balet A Little Extreme (Malý extrém), kterým celý triptych začíná, sklidil už obrovský úspěch před třemi lety v Düsseldorfu na scéně Deutsche Oper am Rhein. Zuskova závěrečná choreografie, A Little Touch of The Last Extreme (Malý dotyk posledního extrému), bude mít v Praze na Nové scéně světovou premiéru. A Little Extreme výstižně popsal německý tisk jako „naprosto zběsilé spekulativní a asociativní top-střetnutí baletu a pohádkových kazet. S maskotem, jakým je růžovo-oranžový medvídek, a spolu se šesti tanečníky a dvěma tanečnicemi, které spojují Snoop Dogg (Snoopi), Eminem a klasickou techniku do ultimativního surrealistického coolness. Ohlušující aplaus pro všechny choreografy a tanečníky!“ Budeme si tu bohatě moci užít autorova smyslu pro humor, neboť „vše se dá otočit vzhůru nohama a nic není tak, jak se může zdát.“ Je až s podivem, jak se vtip v rytmu hip hopu a rapu ještě i s tóny esoterické muziky může dobře snoubit se satirou a filosofujícími hlubinami! Tvůrce sám o extrémně rozdílné, avšak inspirativní muzice v rozhovoru prozradil: „Černá americká hudba je plná agresivity, násilí, sociálních, rasových, drogových problémů, ale také sexu, nadsázky a humoru. Sálá z ní energie. Zjistil jsem, že poezie hip hopu, ač je někdy sprostá tak, že člověk zčervená, v sobě má hloubku sdělení a je umělecky velmi vypracovaná.“ Kontrastní k Zuskovu „Malému extrému“ je druhý opus – Last Touch. Vytvořil ji slavný český rodák, významný choreograf Jiří Kylián pro Nederlands Dans Theater v roce 2003. Název „Poslední dotyk“ evokuje vlastně ten poslední drobný a nepatrný pohyb a dotek, poslední drobnou úpravu zevnějšku, kterou fotografovaný na sobě vykoná před tím, než fotograf zmáčkne spoušť: ještě narovnat vázanku, přepudrovat nosík... „Je to velmi mladá věc, má absolutně jinou poetiku a energii než můj A Little Extreme,“ prozrazuje Petr Zuska. „Tak si mnoho lidí Kyliánovu práci vůbec nepředstavuje! Kdo ho zná třeba i z našeho repertoáru, bude překvapen – je vidět, že se Jiří Kylián neustále vyvíjí. Když si už myslíme, že jeho rukopis už poznáme podle něčeho nepojmenovatelného, najednou se nám představí s něčím úplně jiným.“ Nizozemské noviny píší o živém obrazu, o postavách jak z Čechova či Turgeněva, o melancholické atmosféře 19. století v tiše pulsující hudbě Dirka Haubricha. A také o tom, jak navýsost zpomalené tempo šestice tanečníků v denních rituálech i s erotickými pózami vybuchuje podpovrchovým napětím... Svým znehybnělým a koncentrovaným výrazem připomíná Last Touch východní divadelní formy, jako jsou nó a butó, ale také dálkové ovládání videa... Poslední dílo triptychu, Zuskův A Little Touch of The Last Extréme, by měl být spojnicí obou předešlých, jak pracovní název naznačuje. Autor však má ještě čas na to, aby diváky překvapil! Uvažuje o boji protikladů, které patří k životu, o narození a smrti, o ďáblu a andělu, o protikladech, které se přitahují - jako ženy a muži... V hudební mixáži se objeví minimalismus Arvo Pärta, ale také skladby Adriana Johnstona, Dana Jonese, Gavina Bryarse, folklórní kapely Ondráš i soul v podání Jamese Browna. Šéf baletu si taky libuje, že Nová scéna, budova se skleněnou fasádou hned vedle Národního divadla, která dosud sloužila pouze Laterně magice, začne právě od uvedení Extrému sloužit i souborům Národního divadla. Pro moderní (případně i provokativní) díla se hodí líp než historická budova, kterou národ vnímá s úctou a pietou.