Pro své vystoupení si bratři Bubeníčkové vybrali čtyři jednoaktové balety a ve dvou z nich také tančili. Ke spolupráci si dále přizvali čtrnáct zvučných jmen z řad svých kolegů a přátel, předních sólistů evropských scén z Drážďan, Berlína nebo Stockholmu. Komponovaný večer souboru s názvem Les Ballets Bubeníček odkazuje na slavnou skupinu Les Ballets Russes legendárního impresária Ďagileva z počátku dvacátého století. Bratři Bubeníčkovi se v něm prezentují nejen coby interpreti, ale předvádí i svá další nadání. Program je složen výhradně z choreografií Jiřího Bubeníčka, scénu navrhl Otto, který je rovněž hudebním skladatelem.
Vstupní choreografie Le souffle de l’esprit (Dech duše) vznikla v roce 2007 pro Zürcher Ballett. Na počátku byla inspirována kresbami a malbami Leonarda da Vinciho, které také tvoří protiváhu jevištnímu pohybu. Druhá část, Toccata, vypráví mikropříběhy jednotlivců i dvojic, které se potkávají i míjejí. Dílo vzniklo pro New York City Ballet v roce 2009. Třetí část, strhující taneční drama Faun bylo inspirováno konkrétní událostí ze současného života a své umělecké vyjádření našlo v hudbě Francise Poulenca a Debussyho Faunova odpoledne s choreografickými citacemi z Nižinského. Choreografie byla poprvé uvedena v Drážďanech v roce 2012 a v Národním divadle měla svou českou premiéru. Závěr pak tvoří Obraz Doriana Graye na motivy stejnojmenného románu Oscara Wilda. Dílo věnovali bratři svému otci a poprvé ho uvedli v létě roku 2011 na zámku ve Velkých Losinách.
Účinkují první sólisté baletních souborů z Hamburku, Drážďan, Berlína a Stockholmu: J. Bubeníček, O. Bubeníček J. Vallejo, E. Vostrotina, I. Salenko, A. Merkulova, R. Coumes-Marquet, C. Cangialosi, F. Voranger a další. Kamera M. Kubala. Televizní režie G. Skála
