S výstavou Fenomén Martinů putují návštěvníci z poličské věže až do Paříže

České muzeum hudby, jeden z pěti odborných ústavů Národního muzea v Praze, představuje na výstavě s názvem Fenomén Martinů neobyčejně silný lidský příběh a originální dílo českého hudebního skladatele světového významu. Koná se v Ostravě a je otevřena od 29. září do 14. listopadu 2010. V roce 2009 se uskutečnil v Bruselu, Berlíně, Paříži, Lucemburku a Varšavě výstavní projekt s názvem FENOMÉN MARTINŮ, který nabídl komplexní pohled na tuto výjimečnou osobnost. V květnu až říjnu 2009 projekt vyvrcholil pražskou výstavou s exkluzivním výběrem originálních dokladů. Putovní výstavu nyní zapůjčuje České muzeum hudby na výstaviště Černá louka Centru pro rodinu a sociální péči v Ostravě. Výstavu připravilo Národní muzeum – České muzeum hudby za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Ministerstva zahraničních věcí ČR, Hlavního města Prahy a Nadace Bohuslava Martinů v Praze. Dynamicky pojatá expozice se opírá o dva pilíře – o skladatelův bohatý život a fenomenální dílo na straně jedné a o dobovou i současnou reflexi jeho scénického díla na straně druhé. Výstava je koncipována tak, aby se návštěvník mohl nejen seznámit s faktografií, ale zároveň emocionálně prožil setkání s hudbou a specifickým světem hudebního divadla Bohuslava Martinů. Díky architektonickému pojetí akad. arch. Daniela Dvořáka se návštěvník ocitá ve stejných prostředích jako Bohuslav Martinů během svého života. Ve zkratce doprovází skladatele na jeho pouti z věže poličského kostela (v níž se Martinů v roce 1890 narodil a strávil zde i část svého dětství) do prvorepublikové Prahy i avantgardní Paříže roku 1923. Spoluúčastní se dramatického útěku manželů Martinů před nacistickou okupací Paříže do New Yorku v roce 1941. Sleduje návrat Martinů do Evropy, jeho ahasverské putování po skončení II. světové války, nalezení domova ve Švýcarsku. Prožívá s ním i nenaplněnou touhu po návratu do Československa, který mu komunistický režim již nikdy neumožnil. Scénická díla Bohuslava Martinů zaujímají v jeho tvorbě svébytné místo. Výstava se pomocí působivého grafického ztvárnění Milana Jaroše a krátkých audiovizuálních dokumentů Martina a Marcela Steckerových věnuje ve své druhé části skladatelovým baletům i operám a představuje osobité inscenace na české i zahraniční scéně od jejich premiér do současnosti.